Brtnické ledopády

O zvláštním kouzlu Brtnických ledopádů i možnosti proběhnout se v zimě kolem nich jsme párkrát slyšeli a zvědavost rostla tak dlouho, až jsme se letos přihlásili do jubilejního 60. ročníku pochodu Brtnické ledopády. Na rozdíl od vyznavačů ultratrailu jsme zvolili trasu 22 km, která byla z technických důvodů zkrácena na rovných 20 km, takže účastníky Ledopádové stovky jsme pouze obdivovali a rovněž povzbuzovali, neboť náš hodně smíšený team měl hned několik želízek v ohni. Stovka odstartovala již v pátek v 23:00 hod. a my se bezprostředně po ní ukládáme v hotelu RON v Mikulášovicích ke spánku, neboť netušíme, co nás druhý den čeká. Vstáváme už v lehce po šesté, neboť v sedm nás autobus přepravuje na start naší trasy v 14 kilometrů vzdálené Krásné Lípě. Vyplnit přihlášku, zaplatit startovné a šup, krátce po půl osmé vyrážíme po zelené. Asfaltka je sice lehce namrzlá, ale na okraji lesa končí a začíná se prosazovat bláto lesních a polních cest. Sníh je v množství stopovém pouze kolem Kočičí skály a Karlovy výšiny, nedaleko Širokého vrchu, který je se svými 586 metry nad mořem naším dnešním nejvyšším bodem pochodu. Ranní mrazík zvolna mizí a sním i naděje, že uvidíme nějaký ten ledopád. Zato na vrchu Spravedlnost nad Doubicí vidíme nádherný východ slunce nad zamlženou krajinou. Kochání, spíše vydýchání, neboť na naše poměry je to kopec protivný, netrvá dlouho, neboť nás čeká i nějaké to příjemné zpestření. Označujeme si tedy kontrolu a sestupujeme dolů do zmíněné Doubice, kde v objektu Fabrika, což je celkem útulné kulturně-konzumační centrum v objektu nejspíše bývalé fabriky, čeká další kontrola, tentokráte živá. Tedy pár vřelých slov, polévka, sušenka, limča a hurá do skal. Nejprve však pod vrcholem Hřebec málem míjíme další kontrolu. Po pár stovkách metrů potkáváme běžícího borce, který evidentně vynechal ono „málem“ a kontrolu prostě minul. Teď ho čekal kopec zpět vzhůru a po pár minutách už nás opět předběhl, když pelášil zase dolů. Dost protivný omyl. My se o poznání pomaleji dostáváme do ústí malebného Kyjovského údolí. Skály začínají svírat údolí a my tušíme, co se blíží, co nás čeká. Je krásné obdivovat pískovcové masivy z úrovně údolím protékajícího potoka, ale my se drápeme po schodech a žebřících na Kinského vyhlídku, kde nás čeká další kontrola (ovšem bez občerstvení) a hned poté se vracíme, sice jinou cestou, ale na stejné místo, kde jsme byli před pár minutami, abychom vystoupali na druhou stranu skalnatého údolí, tentokráte k zřícenině Kyjovského hradu. I tady čeká kontrola, i tady bez občerstvení. Občerstvujeme se tedy sami, krátce zdravíme běžeckou členku našeho týmu na stovkové trati a vydáváme se na další cestu. U skalní věže Hradní jehla lehce sklouznu po kořenu, převalím se na krovky a trochu vyděsím zbytek pochodového družstva. Naštěstí bez následku, jen s otřeseným egem, pokračujeme dál údolím Křinice s krátkou zastávkou u Jeskyně víl, kde je další kontrola, až k Turistickému mostu, kde je další kontrola, tentokrát tajná, takže o ní všichni ví a všichni se na ní těší, neboť je spojena s občerstvením. Teplý párek, chleba se sádlem, pár kalíšků sladké koly a jsme připraveni vystoupat z údolí Vlčího potoka vzhůru do míst, kde obyčejně touto dobou bývá třeba ledopád Konírna a tak. Dnes tu jsou jen odpočívající turisté a tak přijímáme výzvu ke zpestření pochodu a vydáváme se mimo trasu na nedaleký Brtnický loupežný hrádek. Cesta klikatá, nahoru dolu, v nohách už pár kilometrů, ale stojí to za to. Výhled zajímavý, sluníčko svítí, co může a místo má bezesporu své kouzlo i zajímavou historii. My se vracíme na cestu a kolem bývalého zámku Šternberk stoupáme nad Brtníky, odkud je zajímavý výhled na Vlčí horu. Tu přenecháváme běžcům na dlouhých tratích a sestupujeme do Brtníků, kde nás ve zdejším multifunkčním „íčku“ čeká cíl cesty. 20 km, 7 hodin, 935 metrů nahoru a 910 metrů zase dolů. Stálo to však za to! Patříme mezi 58 statečných, kteří to na letos na této „ledopádové“ trase bez ledu dali. Ve tři nám jede autobus a tak se v poklidu vracíme do basecampu v Mikulášovicích, kde v poklidu odpočíváme, pojíme a debatujeme mimo jiné s dalším členem našeho teamu, který je však opravdovým borcem, neboť trať Ledopádové stovky (přesně 100,9 km) uběhl v neuvěřitelném čase 13:35:10 a obsadil 3. místo v závodu. Předběhli ho jen jiní dva borci, paradoxně rovněž z Plzně, ovšem o hodinu a čtvrt dříve. My však čekáme na legendu naší skupiny, která doráží těsně před desátou večer a s časem 22:53:05 je druhým nejstarším účastníkem stovky v cíli (ten nejstarší byl ještě o 2 a půl hodiny za ním). Krátce rozebíráme úspěchy, nasáváme atmosféru a pak před půlnocí slastně padáme do postele.

Mikulášovice

Ač se to na první pohled nezdá, Mikulášovice jsou světové proslulé díky značce nožů Mikov, jejichž výroba sahá až do roku 1794. Ale nejsou to jen nože. V nedaleké Lipé vznikla v 19. století jiná firma, zabývající se výrobou kancelářských sponek a drobných kovových výrobků, která pronikla bez nadsázky snad do všech českých a slovenských kanceláří pod obchodní značkou RON jako výrobce sponek, spojovačů, sešívaček a děrovaček a kdo ví čeho všeho. Roky 2017 byl pak ve spojení obou firem, které však na trhu dál existují jak pod značkou Mikov u nožů, tak RON u kancelářských výrobků. A odtud dostal název RON i námi navštívený hotel v Mikulášovicích.

Doubice

Pro nás byla tato malebná víska místem krátkého zastavení a odpočinutí na naší cestě. A podobnou úvahou se asi nechal před lety unést i Karel Gott, když se rozhodl, že právě v Doubici si pořídí svou dnes již legendární rekreační chalupu, které si ve finále vlastně vůbec neužil. Škoda, tohle místo je opravdu nádherně poklidné a bylo nám radostí jej navštívit.

Brtníky

V mnohém z nás evokuje slovo „brtník“ medvěda. A ano, Medvěd brtník, nebo též ursus arctos arctos je opravdu poddruhem medvěda. Nicméně ke svému jménu nepřišel v Brtnících, kde byl cíl našeho putování, ale díky brtím, tedy dutinám, ve kterých se usazovali divoké včely, a jejichž med medvědi rádi baští. Takže tu kdysi bylo asi dost brtí a tedy i brtníků. Dnes už je to však jen vzpomínka a sem tam lze zahlédnout jen nějakého medvěda mistrně vyvedeného ze dřeva.

Start Ledopádové stovky 14.2.2020 v 23:00 hod.