Santini a Tachov

Hned na úvod musím uvést titulek na pravou míru, neboť toto spojení je čistě abstraktní. Jan Blažej Santini Aichel nemá totiž s Tachovem společného vůbec nic, tedy pokud vím. Tedy pouze to, že Turistické známky letos vydali, mimo jiné, dvě speciální edice turistických známek, a to Putování za Santinim, mapující jeho tvorbu a současně odkazující na 300. výročí úmrtí tohoto génia (†1723) a dále pak Husitská kulturní cesta, která připomíná města spojená s husitskou minulostí a tradicí, a to nejen u nás, ale i v Německu. A jedním z těchto měst je právě Tachov. A k tomu se přidala již tradiční akce původně spojená především se Santiniho klášterní tvorbou na západě Čech Monastýrování: Nocí ke hvězdám Santiniho-Aichela. Jedná se o společnou akci klášterů Kladruby, Plasy a Teplá, kde mají návštěvníci možnost v podvečerních hodinách, propůjčujících interiérům i exteriérům těchto staveb neopakovatelnou atmosféru, luštit tajenku propojující všechny tři kláštery pomocí nejrůznějších indicií, úkolů a dalších aktivit, které se ukrývají v nejrůznějších koutech často běžným návštěvníkům nepřístupných. Je to tedy jednak zajímavá hra spojená s historií i současností těchto klášterů a současně jedinečná možnost návštěvy a prohlídky vlastním tempem s vychutnáním genia loci těchto míst. Ten, kdo úspěšně vyluští hádanku v jednom ze tří zúčastněných klášterů, má možnost pokračovat v hledání odpovědí i v těch dalších dvou zdarma. K tomu se prokáže obdrženým odznakem. Ale pozor, čas na hledání je omezen. Akce probíhá vždy jen jeden pátek a sobotu od 19:00 do půlnoci.

My letos zvolili oproti předchozím ročníkům trochu jinou taktiku a začali v pátek netradičně v Plasích. Obvykle jsou naším prvním klášterem Kladruby, ke kterým se později přidala i Teplá a Plasy jsme si nechávali až na sobotu. Tento taktický manévr nám umožnil naplánovat si nějakou zajímavou aktivitu do okolí Kladrub a volba padla právě na města s husitskou tradicí, tedy Tachov a Stříbro, z čehož se nakonec vyklubal jen ten Tachov. Takže strategie byla jasná: pátek večer Plasy, sobota Tachov a Stříbro, večer Kladruby a Teplá.

Již před cestou jsme si doma přepočítali získané odznaky z předchozích let a s tím letošním jich máme 10 (a to se nemůžu zbavit dojmu, že se nám jich pár někam zatoulalo).

Plasy

Plasy, přesněji řečeno odkrývání tajemství ve zdech zdejšího cisterciáckého kláštera, bývají ze všech tří klášterů nejtěžší. Ve třech přístupných poschodích a dlouhých ambitových chodbách se člověk snadno zamotá, a tak není výjimkou se vracet na stejné místo dvakrát či třikrát jen proto, aby člověk zjistil, že zase něco přehlédl. Letos však byla tajenka poněkud kratší a úkoly subjektivně lehčí, ale stejně na to dvě hodiny padli. Pravda, občas se člověk zamyslel, zadíval, zaposlouchal. A s ubývajícím světlem klášter opravdu získává neobyčejnou atmosféru. A když už člověk připravené úkoly pokoří, stojí za to se tu ještě jen tak pomalu poklidně projít a nechat se vtáhnout světa kleneb, fresek, dloužících se stínů, ozvěn v chodbách i tajemných sklepeních.

Tachov

Návštěva Tachova se tedy stala takovým našim intermezzem v putování za Santinim od kláštera ke klášteru. Byť to máme do Tachova z Plzně, co by kamenem dohodil a párkrát jsme jej navštívili i pracovně, na badatelskou procházku se našel čas až teď. Jak jsem již uvedl, tím impulzem k návštěvě se stala turistická známka s husitskou tématikou, což nám připomnělo právě husitskou tradici toho města, kterou je tak trochu všudypřítomně protknuto. Nicméně první, čeho si návštěvník jistě všimne již z dálky je gotická věž zdejšího kostela a hned o pár okamžiků později, když se člověk dostane blíže ke středu města, jeho unikátně dochované středověké opevnění. Brána se oproti jiným městům nedochovala ani jedna, za to má návštěvník možnost se protáhnou uličkami podél hradeb, ze kterých historie přímo čiší. A jedna taková se nazývá dokonce Krvavá. A je s ní spojen příběh, jak jinak než husitský. Prý když město dobývali, krev doslova tekla proudem a zrovna touto uličkou. Jenže ono to s tím dobýváním bylo celé takové nějaké divné. To jsme si ověřili na nedalekém vrchu Vysoká, na němž byla roku 1427 svedena bitva mezi vojsky 3. křížové výpravy a husitskými bojovníky. Že k bitvě došlo, je asi nesporné, stejně tak jako že jsem křižáci zdrhli od Stříbra jen co husity uviděli a do byli fakt v přesile. Ale co bylo pak, kdo ví, neboť údaje na cedulích, pomnících a všude možně se trochu rozcházejí. Jeden zdroj praví, že se křižáci schovali do města, a to pak bylo husity obléháno, posléze dobyto a řekněme „vymordováno“. Ano, odtud Krvavá ulička, tedy krev tu tekla křižácká. Jenže těch křižáků bylo asi tak 75.000, takže hrubým odhadem, by se do středověkého Tachova nevešli ani ve třech vrstvách na sobě. Takže pravděpodobnější je druhá verze, že se křižáci rozprchli a do města se ukryla jen malá část. Dál už je příběh prakticky totožný s tím prvním, jen ta krev řinoucí se uličkou byla asi spíš tachovských obránců než křižáků. Vkrádá se tedy otázka, zda ty křižáky pustili Tachovští dobrovolně či jim tam někudy dovnitř foukli. Ale vzhledem k tomu, že husitům pár dní trvalo, než do Tachova probojovali, asi je tam pustili dobrovolně. A to byla asi chybka. Krev tekla proudem, to je nesporné, prolili ji husiti a od té doby byl Tachov husitskou baštou. To ostatně připomíná památník Na Vysoké, kde ke střetu vojsk došlo a odkud je to jen kousek na vrchol, jemuž vévodí sympatická rozhledna. A hned pod vrcholem se nachází maličká obec Světce, ukrývající hned tři zajímavosti. Tou první je bývalý Paulánský klášter, který dnes slouží jako střední škola. K němu přiléhá zřícenina zámku s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků. Na našich cestách už jsme nějaké ty romantické či méně romantické ruiny viděli, ale ruiny zámku, a ještě takto impozantní doposud ne. A třetí zajímavostí je zdejší unikátní jízdárna, která je druhou největší ve střední Evropě hned po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni. Prohlídku nám zmařila probíhajíc svatba, a tak jsme se u další zajímavosti Tachova, kterou je Windischgrätzův pramen ve zdejší aleji se 183 stromy. Nejde o pramen obyčejný, nýbrž minerální a patrně i nejjižněji nacházející se využívaný minerální pramen celé lázeňské oblasti táhnoucí se na sever odsud.

Kladruby

Kladrubský klášter, přesněji řečeno klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta,  kde se plnění úkolů odehrává, pro mě znamená Santiniho „majstrštik“, neboť zde plně rozehrává barokní gotiku, sloh, jehož je tvůrcem, a který nechá vyvrcholit podobě poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Ale to je zas jiný příběh. V kladrubském klášterním kostele měl Santini možnost geniálně rozpracovat to, čeho se mu v Plasech nedostalo, tedy doslova protáhnout světlo prostorem klášterního chrámu. V Plasech již k stavbě klášterního chrámu dle Santiniho dispozic nedošlo, zato zde se doslova vyřádil. A právě podvečerní návštěva tohoto chrámu umožní pozorovat putování světla a stínů prostorem a po stěnách, což postupně mění atmosféru od zářivé po tajuplnou.

Teplá

Premonstrátský klášter v Teplé se ke společným nocím klášterů v Kladrubech a Plasích připojil až později a pověstným oslím můstek se zde stala tvorba Santiniho současníka a trochu i rivala Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který působil jak v Kladrubech, tak v Plasích a jehož otec Kryštof vtiskl současnou podobu právě klášteru v Teplé. Oproti Plasům a Kladrubům se v Teplé luštění tajenky odehrává v zrekonstruované části konventu, která není jen připomínkou dávných časů, ale ožívá v novém poslání a využití pro potřeby vzdělávání. A osobně si myslím, že tato symbióza se tu zdárně povedla.